Před několika měsíci hovořila v pořadu České televize vzácná žena – paní Soňa Červená, světově známá pěvkyně, která velmi dlouho žije v zahraničí. Byl jsem okamžitě zaujat nádhernou, kultivovanou mluvou, jakou si umělkyně udržela a pěstovala navzdory mnoha létům pobytu v cizím prostředí.

Moderátorka pořadu Jana Klusáková se jí samozřejmě zeptala, jak dokázala uchovat si tak krásnou češtinu. Paní Červená prozradila, že velmi mnoho četla a překládala, protože jí na mateřské řeči záleželo. Chápe ji jako veliký poklad, který byl Čechům dán.

A jak se jí líbí dnešní čeština slyšená ve vlasti? Zhrozila se poklesu až úpadku některých jakoby profesionálních uživatelů českého jazyka v médiích. Poklesu natolik všeobecného, že obyvatelé Česka tu chorobnou úroveň přestávají pomalu vnímat a poddávají se nižšímu patru užívání mateřštiny jako obecné normě.

Buďme proto konkrétní a jmenujme alespoň namátkou především ty, kdo češtině nejvíc ubližují, majíce možnost zneužívat k tomu především elektronická média, jeviště a řečniště:

- Snad nejhoršími vědomými przniteli mluvy jsou moderátoři, diskžokejové a další ojížděči češtiny zejména v regionálních rozhlasových stanicích.

- O mnoho lepší nejsou ani mnozí zpravodajové televizních stanic, vtěsnávající do pár desítek vteřin obsáhlé informace i za cenu vážných prohřešků proti jazyku.

- Samostatnou kapitolou jsou tvůrci mnohokrát omílaných reklam provokujících pozornost třeba i zjevnou nesmyslností a vulgaritou vyjadřování.

- Za mnoho nestojí ani dabing některých filmů a televizních inscenací.

V tomto výčtu bychom mohli dlouze pokračovat. V dalších článcích se podíváme konkrétněji na některé hříchy vedoucí k obecnému poklesu úrovně mluvy.