suplik.dts.cz   
24.10.2018 - 02:41:44

Svátek má Nina   


  Brána DTS

Rozcestník
Šuplík
Comenius
Vtipník
Pomůcky DTS


  Šuplík

Výuka
Věda a technika
Čeština
Internet a počítače
Ekologie
Prevence
Adresář prevence
Umění a kultura
E-projekt
Lužice
Edison

20.9.2001 - Prevence - PaedDr. Jiří Týř
Eva Millerová, MŠMT ČR
Programy podpory zdraví a zdravého životního stylu jako východiska prevence sociálně patologických jevů. (obr.)



Dobrý den dámy a pánové,

dovolte mi v zastoupení náměstka ministra školství, mládeže a tělovýchovy doktora Ladislava Malého - pozdravit a oslovit Vás u příležitosti tohoto semináře.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy klade důraz na prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže. V širokém kontextu lze mluvit o násilí na dětech. Násilí způsobeném intolerancí, drogami, šikanou, xenofobií, rasismem, intolerancí, komerčním zneužíváním dětí, syndromem týraných a zneužívaných dětí a ostatními společensky nepřijatelnými jevy. Nositeli tohoto násilí na dětech jsou dospělí, někdy ale i děti samy.

Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na období let 2001 – 2004 vychází z principu, že všechny tyto jevy mají stejné nebo obdobné příčiny. Preventivní působení v této oblasti má jednotnou podobu a východiska. Nelze provádět prevenci jednotlivých jevů odděleně.

Prevence musí být nedílnou součástí výchovně vzdělávacího a informačního procesu. Důležité přitom je: formování postojů a vytváření pozitivního sociálního prostředí a vazeb.

Komunikační dovednosti, schopnosti vytvářet přátelské vazby, asertivní dovednosti, nenásilné zvládání konfliktů, zvládání úzkostí a stresu, jsou základní atributy toho, čemu říkáme zdravý životní styl. Prevence orientovaná do oblasti zdravého životního stylu je východiskem i cílem.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy věnuje zvýšenou pozornost i péči o ohrožené děti, zejména z rizikových skupin obyvatelstva.Velmi aktivně je plněn Národní plán boje proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí. Realizace prevence v oblasti speciálního školství patří mezi hlavní úkoly v období následujících 4 let.

Základním principem strategie prevence sociálně patologických jevů v resortu školství, mládež a tělovýchovy je výchova dětí a mládeže ke zdravému životnímu stylu, k osvojení pozitivního sociálního chování a rozvoji osobnosti.

Působení na mladou generaci musí mít charakter výchovně vzdělávací. Musí jít o proces kdy je nalezeno optimální klima školy a sociálních vztahů, dochází ke zvyšování sociální kompetence dětí a mládeže, k rozvoji dovedností, které vedou k odmítání všech forem sebedestrukce, projevů agresivity a porušování zákona.

Součástí Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu MŠMT je metodický pokyn ministra školství mládeže a tělovýchovy k prevenci sociálně patologických jevů a metodický pokyn k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení. Dokumenty jsou k dispozici na webových stránkách MŠMT (www.msmt.cz adresář Mládež).

Jednou z priorit strategie prevence v resortu školství, mládeže a tělovýchovy je věnovat pozornost dětem předškolního věku.

Včasné a citlivé vzdělávání dítěte předškolního věku a jeho zdárný vstup do širšího společenství, má pro dítě a jeho rozvoj klíčový význam.Toto je období, které je optimální pro položení základů k osvojení zdravého životního stylu, pozitivních postojů a dovedností a tedy i k prevenci sociálně patologických jevů. Preventivní program pro mateřské školy by měl být součástí školního vzdělávacího programu, který vychází z Rámcového programu pro předškolní vzdělávání.

Rámcový program pro předškolní vzdělávání vydalo Ministerstvo školství , mládeže a tělovýchovy v souladu s § 12 odst. 1 zákona č.564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů.

Rámcový program je dokumentem směrodatným nejen pro nositele předškolního vzdělávání (pedagogy), ale také pro zřizovatele předškolních vzdělávacích institucí i pro odborné a sociální partnery v rámci vzdělávacího systému a preventivního působení. Zpracovaný školní program je pak zárukou dosažení cílů výchovně vzdělávacího procesu a získání základních dovedností, poznatků, zkušeností a postojů (kompetencí).
Rámcový program pro předškolní vzdělávání je prozatím předkládán jako doporučený materiál pro vzdělávání v mateřských školách, speciálních mateřských školách a přípravných třídách zřizovaných pro děti se sociálním znevýhodněním.

Vzhledem k tomu, že předpokládaný termín, od kterého bude Rámcový program všeobecně závazný, je 1. září 2003, bylo doporučeno všem subjektům, jichž se týká, aby se s ním seznámily. Mateřským školám, speciálním mateřským školám a přípravným třídám pro děti se sociálním znevýhodněním bylo doporučeno, aby započaly s přípravou vlastního vzdělávacího programu v souladu s Rámcovým programem.

Školní vzdělávací program by každá mateřská škola měla mít vypracován nejpozději do 1. září 2002 s tím, že ve školním roce 2002/2003 si jej sama ověří a na základě svého hodnocení upraví do definitivní podoby.
Rámcový program pro předškolní vzdělávání je přístupný na internetových stránkách MŠMT ( www.msmt.cz).

Ve vztahu k prevenci na školách a školských zařízeních je třeba zdůraznit základní východisko efektivní prevence : nelze preventivně působit ani rozvíjet vzdělávání bez tvorby optimálních podmínek pro tyto procesy; není prevence bez proměny školy. Jádrem preventivní strategie je komplexní změna ve škole, která zahrnuje vše, co se ve škole děje.

Na úrovni základních škol musí vzdělávání zajistit nejen rozvoj schopností umožňujících získat informace, kriticky je posuzovat, třídit a pracovat s nimi, ale má i formativní funkci, kdy je podněcován sociální a osobnostní rozvoj. Do tohoto výchovně vzdělávacího procesu patří i témata související se sociální odpovědností v oblasti prevence.

Je tedy zřejmé, že preventivní ochranné kompetence dětí a mládeže jsou vytvářeny nejen konkrétními informacemi o jednotlivých společensky nežádoucích jevech, informacemi o zdraví a zdravém životním stylu, ale i osobnostním a sociálním rozvojem a výcvikem v sociálních dovednostech. Tomu musí být přizpůsobeny i obsah a formy preventivních programů pro ZŠ.

Vládní dokument Koncepce vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v ČR, schválený v roce 1999, ukládá MŠMT v návaznosti na nový školský zákon, vydat Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Tento program počítá s tím, že bude školami rozpracován do podoby školního vzdělávacího programu, jehož součástí by mělo být i preventivní působení ve vztahu ke společensky patologických jevům.

Cíle, zásady, kompetence a nástroje připravovaného Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání jsou v souladu se strategií prevence sociálně patologických jevů v působnosti resortu MŠMT. Současné Minimální preventivní programy na školách a školských zařízeních budou využitelné pro preventivní programy, které budou zcela integrované do Rámcového programu.

Z tohoto důvodu je v současné době v rámci Minimálních preventivních programů kladen důraz na proměnu školy, komunikaci, kooperaci a zdravý životní styl, které jsou také akcentovány ve výše uvedených vzdělávacích dokumentech.

Odbory školství, mládeže a tělovýchovy krajských úřadů zodpovídají v přenesené působnosti za oblast prevence sociálně patologických jevů ve vztahu k dětem a mládeži v podmínkách daného kraje. I na této institucionální úrovni lze očekávat vznik metodických materiálů v oblasti prevence.

Ve vztahu k prevenci na školách a školských zařízeních je třeba zdůraznit základní východisko efektivní prevence : nelze preventivně působit ani rozvíjet vzdělávání bez tvorby optimálních podmínek pro tyto procesy; není prevence bez proměny školy. Jádrem preventivní strategie je komplexní změna ve škole, která zahrnuje vše, co se ve škole děje.

Východiskem komplexní změny i preventivní strategie je analýza podmínek. Na základě úvodní analýzy škola musí rozhodnout, zda ten či onen jev života školy optimální a zdravé podmínky podporuje, nebo jde proti nim. Předmětem analýzy není pouze věcné ( materiální) prostředí školy, ale zejména celkové klima školy, podmínky mezilidských vztahů, sociálních vztahů a étosu školy.

Není zdaleka takový problém zavést zdravé svačiny a obědy, vybudovat mnohdy nákladná dětská hřiště nebo nakoupit některý z nabízených “hotových“ preventivních programů, jako je obtížné změnit vztahy ve škole, způsob výuky či její organizaci. Předpokládá to součinnost učitelů, žáků, ostatních zaměstnanců ale i rodičů. Bez účasti celé školy není žádná změna a rozvoj reálně dosažitelný a trvale udržitelný. Nelze proto ani očekávat rychlý a snadný úspěch.

Obavy, že změny není možné uskutečnit vzhledem k nedostatečnému finančnímu zabezpečení nejsou na místě. Určité finanční zabezpečení je nezbytné, zejména pro výukové a výcvikové programy. Ale úspěch je dán zejména tím, jak je změna podmínek zahrnuta do života školy, jak přispívá k rozvoji dovedností žáků i učitelů a profesionalizaci stylu vedení školy. Nakolik je odhaleno množství nefunkčních, omezujících stereotypů a jsou nacházeny možnosti jejich řešení.

Rodinná výchova je základ, na kterém škola staví. Občas je třeba tyto základy více či méně poopravit, na některých nelze stavět vůbec. Některá rodina uplatňuje nadměrnou péči, někde jsou kladeny neodpovídající požadavky na dítě. Někdy je dítěti naopak dána naprostá volnost, někde je malá péče zdůvodněná nedostatkem času nebo je malý zájem o dítě. To vše ztěžuje orientaci dětí v životě a jejich pozitivní socializaci.

Tato situace klade vysoké nároky na profesionalitu a lidskou kvalitu pedagogů.Při nevstřícném postoji rodiny je možnost školy přispět ke zdravému rozvoji dětí velmi ztížena. To vše jsou kořeny toho na co se společnost někdy tak velmi licoměrně ptá. „ Kde se v dnešních dětech a mládeži bere to, že je tak hrozná?„ Ona pije alkohol, kouří, bere drogy, pere se, šikanuje, fláká se, krade, loupí snad i vraždí, neposlouchá, lže, chodí za školu.

Kde se to v nich bere? Proč s tím škola něco neudělá? Rodiče vkládají do dětí své schopnosti i neschopnosti, talent nebo jeho nedostatek, vytrvalost nebo nevytrvalost a zejména svůj vzorec chování. Škola může při dobré spolupráci s rodinou mnoho již založených rizikových prvků chování eliminovat. Při nezájmu školy i rodičů se ale již v prostředí mateřské školy často vyskytne násilí, šikana, omezování práv, agrese, a ponižování. Že se s těmito sociálně patologickými jevy setkáváme již v prostředí nejmenších je smutnou skutečností.

Navození otevřeného a oboustranně prospěšného vztahu s rodiči je proces, do kterého jsou rodiče vtahováni prostřednictvím dětí. Pohodové, otevřené klima ve škole, dítě aktivní, samostatné a sebejisté, zlepšuje spolupráci s rodiči a jejich podporu školní práce a samozřejmě rodiče zpětně pozitivně ovlivňuje.

Vzdělávání je dnes vnímáno mimo jiné také jako důležitý počátek pozitivního socializačního procesu, který je významný pro další rozvoj dětí a jejich společenské začlenění. To jsou hlavní důvody proč je v současné době tato oblast předmětem aktuálního zájmu a je státem podporována.

Je tím zároveň naplňována i Úmluva o právech dítěte a strategický program Světové zdravotnické organizace pro Evropu Zdravý pro všechny ve 21.století, Cíl 11 Zdravější životní styl, Cíl 12 Snížení škod způsobených alkoholem, drogami a tabákem a Cíl 13 podmínky a příležitosti pro zdraví.

Obecní zastupitelstva mají vytvářet podmínky pro programy pro zdraví ve školách, čímž současně naplňují i cíle preventivní. Snad představitelé místní samosprávy pochopí a dají přednost zdravému vývoji nejmladších občanů před neefektivními a značnými výdaji na škody vzniklé v důsledku působení sociálně patologických jevů (škody způsobené vandalismem, násilím, zneužíváním drog, málo efektivní prevencí ve školách apod.).

Dovolte mi zmínit se ještě o tom nejdůležitějším subjektu preventivních snah o dětech. Za klíčová považuji slova : respekt, sebedůvěra a seberozvíjení.

Přiměřené vědomí vlastní důvěry v sebe je silným ochranným mechanismem. Součástí zdravého životního stylu je i zdravé sebevědomí. Vlastní sebevědomí spojené s úctou k druhému patří k základní životní kompetenci (postoji).

Sebedůvěra dětí je podmíněna optimální kvalitou vztahu k dětem v praktickém životě. Takovým uspořádáním společenského života, který umožňuje uspokojování potřeb dítěte a tím i zdravý rozvoj jeho osobnosti. Vztah k dětem je výrazem vyspělosti společnosti.

Vztah k dětem a styl výchovy v sobě musí nést respekt dospělých vůči dětem. Děti jako rovnocenní partneři mají v mnoha situacích právo říci ne, když něco nechtějí. Umění říci ne je z hlediska ochrany zdraví velmi pozitivní postoj. Děti nebudou umět říci ne pokusům o nejrůznější manipulace nebo drogovému pokušení, pokud v rodině, mateřské škole či škole není příležitost k vyjádření nesouhlasu. Nesouhlas nebo volba jiné alternativy nemusí být již předem považovány za neposlušnost, vzdor nebo zbytečnost.

Umění realisticky odhadnout své síly, nepřeceňovat ani nepodceňovat své síly, je prevencí nejen úrazů, ale i posílení pevného postoje vůči budoucím stresům, neúspěchům i pádům, které nepřipravení jedinci později mnohdy řeší zástupným způsobem : agresí, zneužíváním drog, alkoholu nebo jiným negativním způsobem.

Seberozvíjení znamená, že osobní zkušenost a prožitek dítěte dávají vznik základním kompetencím, které mají děti v oblasti zdravého životního stylu a prevence získat. Základní kompetence jsou utvářeny jako znalosti, dovednosti a postoje.
Mezi základní osvojené kompetence předškolních dětí a současně i kompetence v oblasti prevence patří

 znát, co dítěti pomáhá být zdravé a v bezpečí a co mu škodí, znát důsledky požívání některých látek pro zdraví
 rozumět tomu, že způsob života má vliv na lidské zdraví
 zajímat se o udržování svého těla ve zdraví, chápat, že zdraví se musí chránit
 napomáhat vlastnímu zdraví aktivním pohybem a zdravými životními návyky (zdravá výživa a životospráva)
 mít vytvořenou představu o pojmu závislost a o věcech, které ničí zdraví a zkracují život člověka ( cigarety, alkohol, drogy, zneužívání léků)
 vědět, že kontakty s některými lidmi mohou být nebezpečné
 znát pravidla společného soužití ve skupině
 hodnotit své chování i chování druhých
 mít a hájit vlastní názor
 akceptovat kompetentní autoritu

 vnímat lidi s jejich odlišnostmi povahovými, tělesnými, rasovými, kulturními jako přirozený stav
 přistupovat aktivně k problémům, řešit problémy
 vědět, že je více možností řešení konfliktů
 kontrolovat extrémní projevy svých emocí a nálad
 chování přizpůsobovat sociálnímu prostředí, uvědomovat si sociální role
 spoluvytvářet prostředí pohody ve svém okolí

Pokud nejsou osvojeny uvedené ochranné kompetence jsou tyto děti zasaženy v pozdějším období různými nežádoucími jevy, jako je agresivita, nekázeň, nesnášenlivost, neschopnost řešit problémy, stres a frustrace, dochází i ke sebepoškozování dětí. Důsledkem je poté náchylnost ke zneužívání medikamentů, drog, alkoholu, šikana, násilí, vandalismus, xenofobie apod.

S nástupem do základní školy si děti velmi záhy začínají ve třídě vytvářet svou vlastní „subkulturu“, na níž jsou učitelé někdy více a někdy méně napojeni. V některých případech mohou být tyto podskupiny zárodkem asociálních part, a to už i u dětí na prvním stupni ZŠ.

Při systému výuky, kdy převládá tzv. frontální vyučování a učitel pouze předává poznatky dětem, se vyučování aktivně účastní jen malá část žáků. Větší část se účastní málo nebo vůbec. Ukazuje se, že mezi neparticipujícími žáky jsou ti, kteří mají vyšší pravděpodobnost sociálního selhání a osvojení si sociálně negativního chování. Závažným rizikem v těchto školách je stres a nuda. I tyto rizikové faktory mohou dovést děti až k závislosti na droze (bez ohledu na to, že je někdo o rizicích drogové závislosti poučí), ke vzniku násilí, šikany a dalších společensky negativních jevů, i přes prováděné a mnohdy nákladné a rozsáhlé preventivní programy.

Škola, kde děti soutěží v reprodukci znalostí, jsou vedeny pouze ke kázni, ale tím současně i k nesamostatnosti, kde není rozvíjena tvořivost dětí a prosociální dovednosti představuje výrazně rizikové prostředí pro iniciaci nebo rozvoj společensky nežádoucích jevů. Autoritativní model s hierarchickými prvky nebere na vědomí skupinovou dynamiku a podporuje negativní procesy ve skupinách. Mezi důsledky tohoto stylu patří v mnoha případech i současná epidemie šikanování ve školách.

Preventivní výchovně vzdělávací působení musí být neoddělitelnou součástí výuky a života základních škol a školských zařízení. Je nutné vyvarovat se zjednodušeného pojetí zdravého životního stylu, kdy učitel vybere několik „žhavých“ témat a ta probere. Není dostatečně účinné preventivní aktivity realizovat pouze jako volnočasové aktivity organizované školou či školským zařízením a nebo nejrůznějšími formami mimoškolní činnosti ( sportovní kluby, střediska volného času apod.). Každodenní život školy musí mít takovou kvalitu, aby dětem umožňoval osvojit si kompetence zdravého životního stylu, které jsou nejúčinnějším preventivním nástrojem.
Závěr :
Nejúčinnější a nejlevnější prevencí je zdravá výchova dětí v rodině a ve škole
Dobrá výchova dětí je i programem prevence jednotlivých zdraví poškozujících a život znehodnocujících závislostí a jevů.

Včasná prevence v oblasti sociálně patologických jevů je závažné téma, kterému musí být věnována pozornost. Prevence musí být prováděna systémově a každodenně, v optimálním případě je prevence a zdravý životní styl jakousi přirozenou součástí života školy. Mnoho aktivit využitelných pro osvojení si zdravého životního stylu a metodiky prevence, nelze pouze vyčíst z manuálů, metodik a příruček. Je třeba se odborně vzdělat a získat i praktické dovednosti.

Pozitivní změny v účinnějších přístupech učitelů k žákům při uplatňování prevence sociálně patologických jevů, rozvoj pozitivního sociálního chování a tím i posílení odolnosti žáků vůči nežádoucím sociálně patologických jevům, kooperace škol ve vzdělávání učitelů a vzájemná výměna pozitivních zkušeností jsou základem úspěšné realizace strategie prevence společensky nežádoucích jevů u dětí a mládeže.

Je třeba nejenom znát nové metody práce, je třeba si je i osvojit. Platí pro malé i velké žáky známé pravidlo : naučíme se 20% toho, co vidíme a slyšíme, 40% toho, o čem diskutujeme, 80% toho, co děláme, a 90% toho, co se pokoušíme naučit druhé.

Robert Fulghum :

VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJI ZNÁT, JSEM SE NAUČIL V MATEŘSKÉ ŠKOLCE

O všechno se rozděl.
Hraj fér.
Nikoho nebij.
Vracej věci tam, kde jsi je našel.
Uklízej po sobě.
Neber si nic, co ti nepatří.
Když někomu ublížíš, řekni promiň.
Před jídlem si umyj ruce.
Splachuj.
Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
Žij vyrovnaně - trochu se uč a trochu přemýšlej
a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj
a hraj si a pracuj.
Každý den odpoledne si zdřímni.
Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta,
chytni někoho za ruku a drž se s ostatními
pohromadě.






Komentáře:
Přidat komentář
     (c) 1996-2008, Dr. Jiří Týř Powered by Linux